Co prozradily ušní kůstky o životě europasaura
Europasaurus byl čtyřnohý dlouhokrký býložravec, který patřil do příbuzenstva mnohem známějšího jurského titána brachiosaura. Ve srovnání s ním byl však poměrně malý, dosahoval délky jen přibližně 6 metrů a vysoký byl kolem tří metrů. Příčinou tohoto trpasličího vzrůstu bylo prostředí, ve kterém žil. To se nacházelo, jak jeho název napovídá, v Evropě, která byla v období jury tvořena jen několika málo ostrůvky pevniny. Jelikož by se zde velcí dinosauři nedokázali uživit, přizpůsobila se jejich těla okolním podmínkám během několika generací zmenšením rozměrů. Tento jev se nazývá ostrovní nanismus a vyskytuje se i dnes například u tygrů a nosorožců žijícíh na ostrově Sumatra.
Paleontologové pomocí počítačové tomografie zrekonstruovali mozkovnu a vnitřní ucho europasaura. K tomu jim posloužily dochované lebky jedinců různého stáří - od mláďat až po dospělé kusy. Část ucha, která odpovídá našemu hlemýždi, byla u europasaura velmi dlouhá, což naznačuje, že měl velmi dobrý sluch a pravděpodobně se dorozumíval pomocí zvuků.
Další zjištění se týkalo té části vnitřního ucha, která měla na starost udržování rovnováhy a byla tvořena třemi obloučky. Tyto obloučky se nacházely jak v lebkách dospělých jedinců, tak i u těch nejměnších lebek, připisovaných čerstvě vylíhnutým mláďatům. To by znamenalo, že mláďata nepotřeobvala péči rodičů a dokázala se o sebe odmalička postarat. Ačkoliv zapojení do stáda dospělých pro ně mohlo být nebezpečné, jelikož by je svými obrovitými nohami mohli zašlápnout, je pravděpodobné, že malí europasauři po vylhnutí následovali stádo s určitým odstupem.